Articles

RSS
  • Jaro Filip

    5 avr. 2006, 11h42m

    JAROSLAV FILIP (1949-2000) je znám především jako spolupracovník slavných, "federálních" osobností. Dvaadvacet let stál po boku Lasici a Satinského jako pianista, zpěvák, autor písní, herec, a dokonce i jako režisér. Jeho klávesové nástroje byly neodmyslitelnou součástí hudby Deža Ursinyho; hrál s ním od roku 1969 a z dvanácti Ursinyho řadových alb nenahrál jenom dvě. V posledních letech nedlouhého života byl jeho nejvěrnějším uměleckým partnerem Richard Müller, kterému psal písničky a většinou i hrál klávesy.

    Týmový hráč Filip byl autonomní uměleckou osobností. Herec, skladatel, moderátor, bavič, publicista, v časech rozvinutého mečiarismu i vlivný homo politicus. V soukromí extrémní technofil, fanatický propagátor Internetu, zanícený čtenář a vášnivý tabakista. Filipa si každý pamatuje jako hyperaktivní postavičku neustále v poklusu, aby stihl obrovské množství práce, kterou na sebe uvalil, a aby mu zbylo i na časově náročné koníčky. Marián Varga pro něj vymyslel trefný bonmot: člověk hromadného výskytu. Hektický životní styl, nedostatek spánku, stresy, honění termínů a osobní dispozice způsobily, že i odolný Filipův organismus selhal. Před čtyřmi lety, 11. července 2000, nečekaně zemřel na Fotoinfarkt necelý měsíc po svých jedenapadesátých narozeninách.

    Veliké stěhování

    Jaro Filip se, na rozdíl od mnoha umělců nesoucích v sobě skutečná nebo v médiích prezentovaná traumata z dětství, narodil do stabilní a harmonické rodiny. Rodiče-učitelé ho podporovali, a hlavně matka ho vedla

    k tomu, aby se stal umělcem (i jeho bratr a sestra zpívali a druhý bratr byl pianista a ochotnický herec). Filip se narodil 22. 6. 1949 na jihu Slovenska, ve vesničce Hontianske Moravce. Mimochodem, z tohoto kraje pocházejí i herci Marián Labuda a Milan Lasica. Hrát na klavír začal zejména zásluhou matky a už během základní umělecké školy se vyznačoval talentem k improvizaci, která bude jeho charakteristickým projevem po celý život. "Nenáviděl jsem klavír jako všechno, co se musí, co je nutné. Doma po mně šli dosti tvrdě.

    Musel jsem cvičit a cvičit. Byly to galeje." Jako čtrnáctiletý teenager propadl rozhlasové stanici Radio Luxemburg, na které se dal slyšet rock and roll. Jako patnáctiletý naivní vesničan byl přijat na bratislavskou konzervatoř, neměl však s velkoměstským prostředím problémy. Psal se rok 1964 a mladí hudebníci měli tehdy v Bratislavě jiné zájmy než pokorně sloužit vážnému umění. Přicházela bigbeatová vlna, beatlemanie. Slovenská odpověď na Beatles byla skupina The Beatmen s Dežem Ursinym, která byla kultovní záležitostí. Jaro začal dávat před cvičením etud přednost kamarádům na bratislavském Korzu. Zpočátku dobrý žák postupně ztrácel přízeň učitelů a hrozil vyhazov. Vzhledem k jeho talentu však na konzervatoři souhlasili s nouzovým řešením: byl převelen do Žiliny, menšího města, ve kterém hrozilo méně pokušení. Filipova rodina stála za synem a sourozencem.

    FotoVšichni se dočasně přestěhovali do Malé Čierné, vesničky u Žiliny, kde žili v jednom pokoji i s klavírem, aby na Jara dohlédli. Odchod do vyhnanství přinesl své ovoce a absolventský koncert byl prý výtečný. Jaro se během studia na konzervatoři muzikantsky příliš neprojevoval - v módě byly kytarové kapely. Až po skončení školy si zahrál v první opravdové skupině, Blues Five s Petrem Lipou (Peter Lipa). Hrál s ní i na druhém ročníku legendárního Pražského beatového festivalu v roce 1969.

    Dežo Ursiny

    Už na konzervatoři byl Filip vyhlášený komik. Po neúspěšných přijímačkách na herectví se nechal zaměstnat, v agentuře Slovkoncert dělal dokonce s budoucím kapelníkem Modusu, Jánem Lehotským. Jako pianistovi mu prý mimořádně dobře šel "strojopis a dálnopisování". Ke studiím dramaturgie a scenáristiky na bratislavské VŠMU (obdoba AMU) přesvědčil kinomaniaka Filipa Dežo Ursiny. V roce 1970 byl přijat. Ve stejném roce se stal členem Provisoria Deža Ursinyho, který po období slavných Beatmen a ceněných Soulmen dostal chuť dělat umělecky ambicióznější hudbu. "Já si ho nevybral, on si vybral mne. Doslova mě pronásledoval od středoškolských časů," lakonicky to komentoval Ursiny po letech. Po dvou úspěšných vystoupeních v Praze nastala několikaletá přestávka, přerušená vydáním jednoho z nejpřesvědčivějších rockových alb v historii československé pop-music - Ursinyho "anglického" Provisoria. Filip byl jediný Slovák, ostatní studioví hudebníci byli členy slavného Flamenga (basista Vladimír "Guma" Kulhánek, bubeník Erno Šedivý, saxofonista Jan Kubík, sbory si zazpíval Vladimír Mišík).

    Provisorium se nahrávalo v červnu 1972, ale jak bylo v těch časech běžné, vyšlo až následující rok. Je to album, které je přesvědčivé i v konkurenci progresívních britských rockových skupin - a přitom není epigonské. S Ursinym se ve studiu Filip setkává zase až v září 1977 při nahrávání velkolepé jazzrockové suity Pevnina detstva. Následovaly další desky, především Modrý vrch z roku 1981, jenž má v dějinách československého rocku důležitou pozici. Sporadicky také koncertují. Spolupráce s Ursinym byla Filipova umělecká definitiva. Pro Ursinyho byl spolehlivým spoluhráčem, spolutvůrcem aranžmá, pro Filipa byl Ursiny (jako pro mnohé další hudebníky) doslovně guru. "Jeho místo je nezastupitelné. Každý z nás, nejen z muzikantů, má ve svém životě nějakou osobnost, která ho ovlivnila, někam postrčila. Pro mě to byl Dežo. On byl světlonošem nejen pro mě, ale pro celé Slovensko. Jeho život a názory se v některých věcech vyvíjely, ale vždy byly jasné, pevné a hodnotné." Když Ursiny zemřel 2. května 1995 na rakovinu, Filip byl zdrcen. "Dežo celý život říkal lidem pravdu přímo do očí. A uměl taky říci pravdu sám sobě. Platí to i pro jeho hudbu: není v ní faleš a nežadoní, abychom si ji za každou cenu zapamatovali. Právě proto si ji budeme pamatovat."

    Divadlo, Lasica a Satinský

    Filip byl rozený divadelník. Charakterní herec, který hrál většinou sám sebe, autor nesčetných scének, turbulentní jevištní improvizátor. Původně se nechtěl věnovat divadlu, zajímal ho jenom film. V roce 1974 ho oslovili protagonisté známého bratislavského studentského Divadla u Rolanda. "Dali mi devět textů a byli překvapeni, když jsem je za pět dní přinesl zhudebněné. Tenkrát jsem v sobě objevil novou strunu. Dežo se tomu vždycky smál, že prý šaškovské písničky. Od té doby je to má druhá tvář." V Divadle Filip přijal místo pianisty, ale své výstupy postupně doplňoval improvizovanými monology. Stal se středem pozornosti, show si ukradl pro sebe a do Rolanda začali lidé chodit na Filipa. V roce 1980 dostal profesionální angažmá v Trnavském divadle pro děti a mládež, což byl malý ostrov pozitivní deviace v totalitním Slovensku. V repertoáru bychom našli mnohé pozoruhodné kusy, nejen dětské. , režisér: "Jaro byl velmi intenzívní člověk. Když ho něco chytlo, oddal se tomu celý.

    Pak přišel střih a vrhl se zase na něco jiného. Takhle prošel několika druhy umění, několika profesemi, mnoha přáteli i přítelkyněmi." Kvůli účinkování v Trnavském divadle Filip také počátkem osmdesátých let nehrál v Ursinyho Provisoriu. Muž hlubokého, soustředěného ponoru Ursiny tohle Filipovo sezení na několika židlích nechápal. S Milanem Lasicou a Júliem Satinským, svými idoly z dětství, se Filip seznámil v roce 1978. Následovalo dvaadvacet let spolupráce, kterou ukončila až Filipova smrt. Filip byl pro L&S především skladatelem a hereckým sparingpartnerem. S Lasicou a Satinským nahrál album Bolo nás jedenásť, které je vrcholem jeho skladatelského umění a obsahuje melodie, jež zlidověly. Jan Rejžek tehdy o desce napsal do Melodie: "Dlouho bych musel vzpomínat, kdy mě naposledy původní písnička tak přibila k židli. Tóny harmonia, flétny, Stivínových píšťal a hlasy tří outsidrů našeho popu ve mně rozlily tolik tesknoty, lítosti, pokory i smutku z pocitu věčně sísyfovského člověčenství, až jsem se musel násilím přivést k běžnému životu." Pro Filipa, který psal (podobně jako Ursiny) hudbu na hotové texty, byl Lasica ideální textař a pro Lasicu byl Filip skladatel, jenž uměl dát textům nový, často překvapivý rozměr. S Lasicou a Satinským nahrál Filip ještě tři alba, spolu vystupovali v mnoha představeních a televizních pořadech. Patřili k atmosféře Bratislavy, pro mnohé byli součástí života - tak, jako se to povedlo jejich velikým vzorům, Voskovcovi, Werichovi a Ježkovi nebo Šlitrovi se Suchým.

    Filip rocker

    Filip neuměl věci vysedět, snažil se je udělat hned a rychle. I proto jsou odrazem jeho momentálního stavu. Tak probíhala i spolupráce s Richardem Müllerem, kterému Filip složil písně na čtyři alba. Müllerovi Filip zpočátku napsal dvě písně, spolupráce se pak vyvíjela velice dynamicky. Müller: "Jednou jsem během dvou měsíců napsal asi čtyřicet textů. Nedokázal jsem si představit, jak na to s Jarem jít, protože kdybych mu dal těch čtyřicet textů, tak většina zůstane nerealizovaných. Řekl jsem mu o nich, ale na schůzku jsem přinesl jenom deset z nich. Byl jako malé dítě - nešťastný, rozpačitý. A že kde je dalších třicet. Když jsem přišel na další setkání, byly asi tři věci hotové. Tak jsem mu dal další. Takhle jsem se viděli asi tři měsíce každou neděli, dokud nebyl celý balík hotov." Tyto písně také tvoří jádro Müllerových alb. Kytarista Andrej Šeban, který písničky nahrával: "Jako skladatel byl Filip nesmírně invenční, hlavně harmonické nápady měl vynikající. Byl v tom Fotodobrém smyslu slova eklektik, uměl spojovat neuvěřitelné věci.

    A měl cit pro text." V müllerovském období Filip dokonce vyrazil na turné, i když cestoval nerad. Kapelového života se však nezúčastnil - po vystoupení v místě i několik set kilometrů vzdáleném od Bratislavy jel zpravidla domů, aby druhý den odjel na další štaci. Domov a rodina byly jeho přístav - Filip se oženil jako dvacetipětiletý a nikdy se nerozvedl. V Bratislavě měl svou pracovnu, výkonný počítač se satelitním připojením k Internetu, manželku, která mu připravila teplou večeři třeba ve tři ráno. Tady měl i své tři děti, dva syny a dceru. Zlomyslník by mohl říct, že Filip kvůli své pracovitosti a těkavosti neměl čas ani na pořádný skandál. Spolupráce s Richardem Müllerem přivedla Filipa z divadla opět do pop-music, a tak začal skladatel pomýšlet i na opožděný debut. Své první sólové album Cez okno (1996) vydal ve čtyřiceti sedmi letech. Hraje tu kromě jiných i Filipův syn, bubeník Leo. Texty psal Richard Müller. Cez okno je Filipovou vizitkou: několik písní by mohlo "dozrát", snad by pomohla pečlivější dramaturgie (kdyby bylo z čeho vybírat). Ale i tak je to deska svěží, neopakovatelná. Na druhém autorském albu Ten, čo hrával s Dežom (1998), věnovaném Ursinymu, je už spolupráce s Müllerem těsnější, Müller na albu také zpívá. Třetí album s plánovanou mezinárodní hudebnickou účastí už Filip nenahrál.

    WORKOHOLIK

    Filipovy desky, ať už vlastní, či s Ursinym, Lasicou a Satinským, Müllerem, jsou jen částí jeho aktivit. K jeho práci je potřeba přičíst nespočet rozhlasových a televizních pořadů. Žánr kontaktního talkshow byl bezprostřednímu Filipovi blízký, vstupoval i do politiky prostřednictvím rozhlasové a televizní relace A propo. Byl skutečným propagátorem Internetu a mailové komunikace (i jako publicista), vymyslel a zprostředkoval mailové besedy s tehdy novým slovenským premiérem Mikulášem Dzurindou. Dokázal dělat několik věcí najednou: psal scénář, poslouchal hudbu a vedl několik paralelních chatových diskusí. Hodně četl. Neměl rád spánek a dovolené, protože ho to obíralo o čas na práci. Kouřil několik desítek ručně balených cigaret denně. Nenáviděl fyzický pohyb.

    Byl propagátorem svého životního stylu a říkal, že pokud je člověk aktivní, nemůže se mu nic stát. V tom se přepočítal. Milan Lasica: "Pracovitost musí být ve vás, ten motor musí stále někam hnát. To, že Jaro zemřel předčasně, má svou logiku. Za těch padesát let toho prožil tolik, co za tutéž dobu prožijí tři lidé dohromady. A to ještě musí být dost aktivní. Takže ho nemusíme litovat. Jenom musíme litovat nás, že tu není."

    zo serveru Reflex.cz
    http://www.reflex.cz/Clanek16489.html
  • Peter Lipa - The most important person in slovak jazz.

    4 avr. 2006, 10h12m

    Peter Lipa
    - The most important person in slovak jazz. , , , speaker, manager of jazz life. For many years (25) he has been the promoter of european festival Bratislava jazz days. Peter Lipa and Bobby McFerrin the charts of International jazz federation magazine Jazz Forum was he in the 80-ties regularly placed in the top 5 of the european . His roots are , and classical mainstream. He is flexibile and has a perfect stylish orientation. His range starts from and thru´ , and ends with , or .The singers he feels mostly influenced by are Jimmy Rushing, Ray Charles, Al Jarreau, Joe Cocker or Bobby McFerrin. He is a spontanious improvizing type of . Presently he came to an overstylish songwriting and works with the best slovak lyricists.

    Short biography

    * 30. 5. 1943 - was born in Prešov
    * 1949 - 1959 - studied grammar school, junior high and high school in Presov
    * 1959 - 1961 - postgradual study of geodesy in Kosice
    * 1956 - 60 - works in an amateur theatre in Presov
    * 1962 - moves to Bratislava
    * 1962 - 1968 - studied Technical university of building, which he finished with a degree
    * 1968 - 1970, 1972 - 1977 - works as an editor in Czechoslovak radio (first in editorial stuff of art and science and then musical programs)
    * 1975 - 76 - postgradual study of journalism at the University
    * since 1977 - free lanced
    * since 1989 - president of Slovak jazz society
    * since 2001 - member of International Jury, which nominates "European jazz prize" awards
    * preparing jazz programs for Czech radio 3 and Slovak radio Devin


    groups and collaborations

    Struny (1963-66)
    In this band played the students of architekture and technical university. Daniel Winter - guitar, Bruno Beiszetzer - bass, Lubo Dolinský - drums, and guitarist Rasto Vacho, with whom Lipa worked for many years, after the band split up.

    Istopolitana (1967)
    Another student band, here he started to sing songs of Ray Charles, rhytm & blues and soul. Personel: Ervin Padusicky - trombone (leader), John Turi-Nagy - sax,clarinet, Rasto Vacho - guitar, Tono Vičan - drums, Andrej Šebo - bass, Ivan Rupeldt - piano

    Blues Five (1968-69)
    Peter Koren - keyboards, Rasto Vacho - guitar, Dusan Hajek - drums, Fedor Letnan - bass, thru’ this timeperiod some of the musicians have changed Miro Sebo - bass, Jaro Filip - keyboards, Jano Lehotsky - keyboards, Ivan Nagy - trumpet, Milan Tataj - sax, - bass and others. In 1968 on the 2. Prague beat festival the band won the breakthrouhgh price. In 1998 was comeback of this band in original combination with Dusan Valihora on bass.

    Gustav Offerman Orchestra (1969-71)
    Orchestra in which Peter Lipa was singer and a guitarist. Personel: G.Offerman - bandleader, F. Mozi - bass, J.Vizvari - piano, L.Horsky - trumpet, D.Huscava - sax, G. Sustekova - singer.

    Revival Jazz Band (1972-77)
    Pioneers of revival movement in Czechoslovakia. Lipa came to the band after leaving the Offerman orchestra.The band combined traditional and modern sound, comparing to english dixieland it had more swing and blues. Revival Jazz Bandplayed a number of concerts all around the Europe. Personel : Anton Rakicky - banjo, Stefan Popluhar - drums, Milos Paska - bass, Milan Vasica - trumpet, Vlado Vizar- trompbone, Jaroslav Cervenka - saxophone, keyboards.

    Hej (1977-79)
    Proffesional band playing dance music . A. Sebo - trumpet, M. Sebo - bass, P. Szapu - drums, V. Volny - ts, P. Koranda - guitar, V. Eckstein - piano.

    Combo Petra Lipu (1977-90)
    Peter Breiner - piano, Stanislav Herko / Vladimir Kulhanek - bass, Cyril Zelenák - drums, Onrej Konrad - harmonica. Remembrance of this is LP Moanin’ (1984). At the end of 90-ties Lipa started to work with younger musicians. Boris Urbanek (leader of the band TUTU), Andrej Seban and other well known instrumentalists (Jan Fabricky - drums, Anton Jaro - bass, Juraj Bartos - trumpet, Karol Lago - saxophone, Miroslav Binder - Keyboards). Lipa started to play pop jazz or funk jazz, as you can hear it on the album That’s the way it is (1988). Later he continued to work with Andrej Šeban.

    Lipa - Andršt Blues Band (1980-86)
    This popular band was loved by both, rock and jazz audience at the same time by combining electric blues with jazz and funk. They were welcomed in all festivals (not just in Czechoslovakia). Blues Band recorded two albums, but the power of this band comes from the live performances. Personel: L. Andrst - guitar, V. Kulhanek - bass, Ondrej Konrad - harmonica, J. Helesic - drums, J Kublik -saxophone.

    Duo with
    1978-1992) regural concerts in theater Studio S called P + P= Jazz (Opening 11.9.1984). Several TV and radio performances. In 1997 came out the Boogie Up CD (Polygram/Emarcy), which recaptures this timeperiod of their collaboration. Peter Breiner - piano (since 1992 lives in Toronto).

    T + R Band (1986 - 1995)
    This band was made bytwo former revival bands, Nový tradicionál and Revival Jazz Band. Except the standard dixieland repertoire the band was aiming for swing, arangements of classical music, rock&roll, blues and others. This ensuredattention of the audience.They often played in foreign countries (Netherlands, Germany, Spain, Cuba, Algeria, Greece, Switzerland, USA and many others). But the thing they were famous for was regular thursdays (15 years) in beerpub Stará Sladovňa - Mamut, what became a cult tradicion. Personel : Anton Rakicky - banjo, Alojz Bouda / Pavol Bodnár - piano, Fedor Freso / Stanislav Herko - bass, Stefan “Pito“ Popluhar / Karol Suchan - bicie, Juraj Lehotsky - trumpet, Vladimir Vizar - trombone, Jaroslav „Country“ Cervanka - clarinet, alto saxophone.

    Spirituals
    Originaly it was made only as a special projekt but later it developed into a band, and recording of a CD. Personel: Peter Lipa- lead vocal, Katarina Korcek - lead vocal and back up vocals, Sona Norisova, Helena Krajciova - back up vocals, Andrej Seban - guitar, Pavol Bodnar - piano, Andrej Sebo - double bass, Cyril Zelenak - drums, Frantisek Karnok - trombone. From time to time the personel changes and an Boston saxophonist Peter Cardarelli joins the band.

    (1997-98)
    After leaving T + R Band. Personel: Juraj Lehotský - Trumpet , Dusan Huscava- saxophone, Frantisek Karnok- trombone, Andrej Sebo - Bass, Palo Bodnár - Piano, Cyril Zelenak/ Stanislav Cvanciger - drums.

    Lipa - Šeban Band (1997-98)
    Band made together with guitarist Andrej Seban.This band consist of first class musicians. Pianist - Juraj Tatár, bassist- Martin Gaspar and drummer - Marcel Buntaj.

    Lipa - Tatar Buntaj Gaspar Zacek (1999 - till now)
    In 1999 Andrej Seban leaves the Lipa - Seban band and saxophone player Michal Zacek from Ostrava joins the band. The band is renamed to Peter Lipa / Tatar, Buntaj, Gaspar, Zacek (Peter Lipa / TBGZ)

    Gabriel Jonáš feat. Peter Lipa (1999)
    Gabriel Jonas - piano, Juraj Kalasz - double bass, Marian Sevcik - drums.

    (2004)
    This band, it could be claimed, is proof that politics can have a positive effect in music. The Visegrad Blues Band is made up of a collection of very well known musicians from the area known as the 'Visegrad Four'ie. The Czech Republic, Slovakia, Poland and Hungary. The band is fronted by the unique Slovak singer Peter Lipa and Polish guitar wizard, Leszek Cichonski. This is complemented by solos from Zbygnief Jakub for Poland on keyboards and Czech harmonica player, Ondřej Konrád. The rhythm section, drummer Janos Solti and bass player Egon Poka, is Hungarian with its roots in the legendary groups Locomotiv GT and HoBo Blues Band. The repertoire of this, more or less occassional, ensemble is made up mainly of original arrangements of Blues standards plus a few of Cichonski's own instrumental numbers. According to Ondřej Konrád the main purpose of Visegrad Blues Band is as a get-together for a bunch of musicians who don't usually play together.

    Except this he worked with these musicians :
    Gabriel Jonas, Emil Viklicky, Ladislav Gerhardt, Milan Svoboda, Peter Breiner, Dežo Ursiny and Pavel Danek (studio band Burciak). He played with the band TUTU and worked with the theater ensemble Prak.

    http://www.peterlipa.comhttp://www.peterlipa.com