mercredi 17 Déc 2008, 10h26m

Blíží se konec roku a v ten čas se většina lidí, kteří rádi žijí podle různých klišé a tradic snaží ohlédnout zpět za rokem, co bude skoro pryč (jejich kliche-life je o to víc podpořen eventy jako Krismes a Njů-jírz-ív - tzv. klišé jak cyp ;-) , ale o tom snad jindy). Já klišé nesnáším, jdu proti proudu, protože si pak připadám lepší než ostatní a zajímavější. Před pěti minutami jsem se ale koukl na moje statistiky last.fm poslechnutých skladeb za posledních 12 měsíců. Věci co už teď neposlouchám, ale svého času mi jely furt. třeba celýden v kuse jedna skladba. Blíží se sprostý vánoční čas a člověk je přes všechnu tu snahu ubránit se kýči tak nějak víc naměkko, takže vzpomíná a vzpomíná a nostalgicky se přiblblě usmívá. Smícháním těchhle všech faktorů dohromady Vám prostě vyleze, že nejde to „ohlédnutí za rokem 2008“ nenapsat.

Chtělo by se začít lednem, vono to sice bude trochu vytržené z kontextu, protože leden navazoval na prosinec a ten na listopad, takže to uvedu trochu do souvislostí. Někdy v té době jsem dohrál Maxe Payna 2, což mě donutilo stáhnout cca 20 filmů žánru Film-Noir a filmové večery v jednom byly tenkrát jasné. Voni… lidi co mě znají, tak ví, že na film se fakt nejraději koukám sám. V té době jsme taky aktivně chodili do němčiny s pár spolužáky, a po němčině následovalo pivko/míchaný nápoj/whatever. A tehdy jsem se fakt těžce cca na měsíc do jedné ze spolužaček zamiloval (od té doby to byla jen "Hanka, kterou chci ojet" :-) ).

Ale to už je únor a pak březen. Někdy v té době jsem si znovuoživil písničku The One, ke které jsem si chtěl stáhnout film Orange County. Vona je to ujetá americká komedie, ale protože se jmenuje stejně jako seriál, tak jsem omylem stáhl podobně nazvaný seriál The O.C., který je úplně o něčem jiném a cca na dva měsíce mu úplně propadl :-D .

A pak byla matura. Zpětně fakt srandovní akce. Dobré vzpomínky byly spojeny hlavně s faktem, že některé z mých spolužáků a lidí ze školy vidím na dlouhou dobu naposled. Maturiťák sice byla naprosto nevydařená akce, ale trošku hořkého veselí a ironického smíchu obsahovala.

Přijímačky byly technicky vzato stejná komedie jako matura, ale nikomu to neříkejte. Pak hned následoval Prágl a mé tři měsíce v jiném světě. Světě, kde se chodí do práce od rána do večera, večer se sedí v hospě nebo někde kalí, vykouří se krabička denně a světě, kde co si člověk vydělá, z toho žije. Z určitého úhlu pohledu exotika. Von to byl taky svět, kde mě podrazil a nepřímo obral o necelých deset klacků můj bezva „kámoš“, ale co… život není ideální a aspoň se člověk naučí „if you wanna be rich, gonna be a bitch“, což von uměl dokonale. Ale byl to prostě Prágl, což je tak trochu stát ve státě, takže se to nedá popsat, ale prostě je lepší si to zažít.

V září se pak z pražáka, véď stál brňák, volí, z pracujícího ožraly, pilný studentík medicíny, s jemnou zálibou v alkoholu. Ale aspoň bylo pořád co dělat, když mi nebrala čas škola, tak mi bralo čas obíhání a zařizování věcí… prostě nové město a nové místo pro život.

A uběhly tři měsce, je půlka prosince pryč a žiju si v novém, učím se na zápočty a snažím se nepřemýšlet nad tím, proč to vlastně vůbec dělám a místo toho přemýšlet nad tím, jak a jestli to vůbec udělám :-) . Ale tohle už je prostě můj zvyk, takhle přemýšlet nad věcmi, co se nevyřeší. Takže už nezbývá než si užít tyhle divné svátky, těšit se na silvestr s Petrem Novotným a Jiřinou Bohdalovou a pro sicher zavřít očit, až se rok bude lámat ;-)